Bardo Thödol - Tibetská kniha mrtvých

Bardo Thödol je jeden z nejstarších známých textů v tibetském jazyce. Jeho tvůrcem je indický učitel jógy Padmasambhava, řečený "Velký guru Barda thödol", který jako první vykládal v Tibetu buddhistickou nauku. Tento text patří do celé řady buddhistických textů, které byly v 9. století před pronásledováním buddhismu ukryty v jeskyních a znovu nalezeny v 11. století, když byl v Tibetu buddhismus uznán za oficiální náboženství. Tibetská tradice říká, že Bardo thödol bylo zapečetěno "sedmi pečetěmi ticha" a otevřeno bylo proto, aby lidstvo mělo znovu možnost volby: být podmaněno hmotou, nebo mířit k duchovnu potlačováním vlastního egoismu a překonáváním svých hranic. První vydání tohoto textu na Západě v roce 1927 nazval vydavatel Dr. W. Y. Evans-Wentz "Tibetská kniha mrtvých". Původní tibetský název však obsahuje mnohem složitější symboliku: bardo (tib. bar-do) znamená "mezi dvěma" a vztahuje se k přechodnému stavu (vědomí) mezi smrtí a znovuzrozením. Thödol (tib. thosgrol) znamená "naslouchání srdcem", ale celý název se překládá jako "vysvobození skrze naslouchání na úrovni, která následuje po smrti".

Edice Fénix nabízí krátké publikace k řadě témat z oblastí filosofie, symbolismu, psychologie, umění, metafyziky..., které vždy probouzely lidskou zvídavost. Tato četba nás vede k filosofickému zkoumání, jež je lidské bytosti vlastní a pomáhá nám proniknout do labyrintu života, aniž bychom se v něm ztratili.